…. Ležel na zemi schoulený do klubíčka a snažil se vstřebat údery, které na něj dopadaly. Znovu ho bili. Už ani nevěděl pokolikáté se na něj takto vrhli. Byli to ještě děti, ale jejich nenávist byla silná, jako jejich rodičů.

Narodil se jiný, a proto byl odsouzen k tomu, snášet tvrdou šikanu a nenávist svých vrstevníků. Byl vyhnanec ve vlastní vsi, a přitom neměl kam jinam jít. Nikdy nikomu neublížil, ale přesto se jej báli, jako nějakého netvora a za to jej nenáviděli.

Dar magie byl vzácný, ale prostí lidé jej chápali jako prokletí a původ veškerých svých strastí. Proto si svou zlost vybíjeli na něm. Na mladém chlapci.

Rány přestaly dopadat, nebo je jen prostě přestal vnímat. Bylo mu to jedno. Chtěl se propadnout do temnoty aby už nic necítil. Najednou jeho obličejem projela ostrá bolest jako by mu jej někdo spálil žhavím železem.

Probudil se. Venku již byla noc a silně pršelo. Dopadající kapky deště mu bubnovaly o tvář, do krve sedřenou o kůru stromu, a způsobovaly mu štiplavou bolest. Snažil se rozpomenou kde je a co se stalo. Byl zmatený.

Ještě před chvílí byl malý chlapec, který platil krutou daň za odlišnost, a teď leží uprostřed lesa po incidentu, kdy by měl být pravděpodobně mrtev. Postavil se na nohy a rozhlédl se po okolí. Nedaleko leželo několik spálených těl. Stále mu však něco ucházelo. Až po dalším sledování okolí si uvědomil, že nevidí na pravé oko, dokonce ani nemohl pohnout víčky.

Pak se mu vše vrátilo, jak ho pronásledovali a on musel riskovat vlastní život pro použití surové Moci magických proudů světa. Pak musel upadnout do bezvědomí a ve snu se vrátil do dětství.

Jedno lepší jako druhé… Pomyslel si.

Vysvětlení bylo prosté. Přežil, protože se v něm usídlila surová síla, čistá esence Moci. Prvotní, divoká a nespoutaná síla magického chaosu. Věděl přesně co se stane, a měl velmi málo času na to, aby podal zprávu o své misi. Pokud mu vůbec budou věřit.

Rozhodl se, že tu přečká noc, a ráno, jakmile načerpá trochu sil, vyrazí na cestu….