Slepí žebráci

Slepí žebráci jsou mladá odnož víry ve Světlo. Tento směr založil bývalý kněz Světla, Maatus, před necelými deseti lety. Základním pilířem tohoto směru je asketická praxe kněžích i věřících, přičemž kněží skládají různé druhy slibů, kterými svůj zasvěcují askezi a Světlu. Kněží věří, že skutečná cesta ke Světlu vede právě skrze prostý život a odpírání pokušení. Největším lákadlem a pokušitelem je přitom zrak, a proto si mniši a kněží zavazují oči páskou, kterou nesundávají. Ti nejvíce oddaní se pak nechávají dobrovolně trvale oslepit. K této tezi o dobrovolném zbavení zraku, jako hlavního pokušitele mysli, dospěl Maatus. Bylo to ve chvíli kdy jeho domovské město, Sindel, obsadili Orkové a on chránil skupinu vesničanů. Vzhledem k jeho stavu nebyl pro Orky důstojným soupeřem, tak mu vypálili oči a nechali jej žít.

Maatus se poté vydal na pouť do Myrkanu, odkud chtěl cestovat do hlavního svatostánku církve Světla. Během cesty však nalezl vnuknutí, či osvícení jak by řekl, a přišel tak s tezí o zraku jako o pokušiteli. Rozhodl se proto zbavit všeho co měl, jelikož už mu vše bylo k ničemu, a začal tak svou žebravou cestu po menších usedlostech poblíž Myrkanu. Na těchto cestách se zrodila myšlenka církve slepých mnichů, a tak se vydal do Myrkanu, aby zde šířil své přesvědčení. Během několika měsíců se k němu přidalo pár studentů, kteří nyní tvoří kněžské jádro Slepých žebráků. Tak se zrodila malá církev, která má v dnešní době, mimo Maatuse, dva kněze a pět akolytů. Téměř celý podíl věřících tvoří prostí lidé, kteří znají nuzný život. Samotná víra má zatím pouze několik stovek stoupenců.